Nákaza se šíří aneb zákeřná hůlkofílie
Poslední dobou lze v aragonské Hospodě u Edwina, sledovat podivný úkaz. Známí a jindy velmi aktivní členové aragonské komunity mumlají jakési nesmyslné věci o zařazování, kolejních soutěžích a plavbě přes jezero. Na dlouhé minuty mizí v neznámu a vracejí se s radostnými výkřiky, nebo pochmurnými hlášeními, že se jim podařilo či nepodařilo, uhnat strýčka Googla, nebo tetičku Wiki. Toto podivné chování samozřejmě nemohlo uniknout našim novinářům. A zde je jejich svědectví o prapodivné nákaze.
Počátky nákazy:
Počátky nákazy se datují od návštěvy Pragoconu. V sobotu k večeru zanechal jistý nejmenovaný temný admin, své oblíbené bohulibé činnosti (znárodňování a následném vracení andorských plakátů) a počal shánět hůlku. Stalo se tomu tak po krátké návštěvě druhého patra, kde měla sídlo jakási tajemná organizace s krycím názvem HOCZ.org. Pak na dlouhé minuty zmizel i se svým stejně postiženým společníkem dračího původu. Ani jejich oblíbená potrava, pizza, je nedokázala zbavit počínajícího šílenství. Bylo možno je zahlédnout, jak se plíží po chodbách, mumlajíce podivná slova a mávajíce hůlkou na čínské nudle. Postupně se z aragonské místnosti vytráceli další a další účastníci PGC, a opatřeni jakýmisi klacíky a barevnými fáborky, pobíhali po chodbách pořvávajíce latinu připomínající slova. Zajímavým úkazem bylo, že na určité jedince tato slova působila zhoubně. Zahazovali klacíky a v křečích se hroutili k zemi. Takto napadali i zdravé a nic netušící účastníky, a v případě nefunkčnosti jejich záměru mumlali něco o mudlech. V tu chvíli nikdo netušil, že právě rozšiřují zhoubnou nemoc, nazvanou pracovně hůlkofílie. Pečlivým šetřením byla jako bacilonosička odhalena jistá bardka, dcera nazelenalého mužíka. U ní se sice klasické příznaky neprojevily, za to se ukázala být vlastnicí asi deseti párů čínských hůlek, které sama nabízela k volnému použití a to nejen za účelem stravování.
Pokračování nákazy:
Po návratu z Pragoconu se zdálo, že nemoc si již vybrala svou daň. Ale jediná inicializační větička na Hlavním fóru nákazu znovu rozjela. Nakaženi byli i uživatelé, kteří se na PGC nákaze vyhnuli, nebo se conu vůbec nezůčastnili. V současné době je nemoc ve stádiu tiché stagnace. Podle našich informací, jsou všichni nakažení soustředěni v jakémsi zařízení, tzv. Bradavicích, a podporováni ve své nemoci, včetně poučení jak ji nelépe šířit. Nemoc se zdá propuká v pětiměsíčních cyklech. Po pěti měsících vtrhnou nakažení opět mezi nás, velmi posíleni a dokonale vycvičeni. Obětavě budu sledovat průběh nákazy, a snad se mi včas podaří přinést varování. Spoléhám na to, že do pěti měsíců bude nalezen lék. Já jsem naštěstí zcela imunní vůči nákaze.
Příznaky:
Dlouhé odmlky v hospodě, prokládané podivným mumláním a nesmyslnými debatami. Nadšené výkřiky o bodech a zařazení do koleje. Potrhlé mávání hůlkou (kromě nakažení tedy hrozí i vypíchnutí něčího oka) a vykřikování nesmyslných slov. Zdá se, že postižení účastníci, žijí v představě, že jsou kouzelníci. To by nebylo tak strašné, kdyby neměli pocit, že jsou následovníky Harryho Pottera, studují v bradavicích a je jim jedenáct let! Zejména ten pocit jedenáctiletosti je vzhledem k fosilnosti některých nemocných přímo katastrofální.
Jistý nejmenovaný zelený admin, při transportu do Bradavického ústavu dokonce nadšením pozvracel mou maličkost. V jeho věku je tato ztráta sebeovládání zřejmým příznakem obzvláště těžké nákazy.
Léčba:
Zatím účinná léčba nebyla nalezena, o případném očkování ani nemluvě. Jako jediným snad trochu účinným lékem je trochu drsné spoutání postiženého a vtloukání mu do hlavy věty „Nejsem kouzelník“. Jako vtloukadlo se doporučuje trpasličí runové kladivo. Pokud postižený přežije léčbu, je téměř zachráněn, ale stále ho ohrožuje možná recidiva. Obzvlášť je-li majitelem lektvaru Kostirost.
A teď mě omluvte, musím napsat pergamen o jazycích, vyleštit hůlku a skočit do Zmijozelské místnosti pro úkoly.
Psáno rychlobrkem a posláno po sově z Bradavic roku 2070 kouzelnického kalendáře. Mudlům zmar… ééé zdar.
Saltzhornia